V roce 1969 si obyvatelé města Šternberka připomínali 700. výročí první písemné zmínky o zdejším hradu, daleko intenzivněji však pociťovali nastupující „normalizaci" politických a společenských poměrů, jež byla nevyhnutelným důsledkem intervence vojsk Varšavské smlouvy v srpnu předcházejícího roku. Kádrové čistky v organizacích KSČ, ale i ve vedení města, ve školách a podnicích vyloučily na dlouhé roky z veřejného i pracovního a společenského života stovky angažovaných občanů a jejich rodinných příslušníků, kteří získali stigma „pravicových oportunistů" či „protisocialistických a antisovětských živlů".
Politika uplynulého desetiletí byla zavržena jako „od základů špatná", společnost se měla nadále ubírat cestou určovanou zejména sovětskými vzory. Za svého druhu symbol dovršené „normalizace" lze považovat v r. 1971 uskutečněný návrat ke starým poúnorovým názvům ulic Gottwaldovy a Stalinovy, které byly v období „pražského jara" přejmenovány na Masarykovu a Gottwaldovu (dnes Masarykova a Radniční ulice).
Když přijel 9. září 1973 do Šternberka generální tajemník KSČ G. Husák, aby na zdejším hradě rokoval s politickými činiteli, byl již život města plně „konsolidován" pod kontrolou nových „prověřených a spolehlivých" nositelů moci. Nehledě na podstatnou změnu poměrů a celkové atmosféry ve společnosti se vývoj města ani v tomto neutěšeném období nezastavil. Městský národní výbor vypracoval v r. 1969 výhledový plán rozvoje Šternberka na léta 1970–1975, jehož součástí byla i studie nového směrného a územního plánu města a návrh asanačního plánu jeho historického jádra.
Dle výsledků sčítání lidu k 1. 12. 1970 žilo ve Šternberku 12 396 obyvatel. Ve 121 ulicích města se nacházelo 1725 domů s 2615 byty (599 z nich bylo postaveno před r. 1870, 356 v období 1870–1899, 659 v letech 1900–1945 a 111 po r. 1946). V katastru Šternberka bylo postaveno 120 rekreačních chat a zřízeno 469 zahrádek.
Území města bylo rozšířeno o sousední obec Lužici, která byla k 1. červenci 1971 připojena ke Šternberku. Koncem následujícího roku dosáhlo město počtu 12 927 obyvatel, čímž překonalo předválečnou úroveň populace. Počátkem roku 1974 byly ke Šternberku připojeny do té doby samostatné obce Babice s Krakořicemi, Chabičov s Hlásnicí a Těšíkov s Lipinou a Stachovem, v roce 1975 se stal místní částí města i Domašov u Šternberka. Město se tak rozrostlo na 14 471 obyvatel a koncem roku 1977 překročilo hranici 15 000 obyvatel.
Populační rozmach Šternberka byl mimo uvedené integrace spojen tak jako doposud především s rozvojem místních průmyslových závodů, mezi nimiž hrál nadále klíčovou roli národní podnik Chronotechna, monopolní výrobce budíků značky PRIM v tehdejším Československu (do října 1978 jich vyrobil 30 milionů).
Podnik budoval rovněž v 70. letech nové výrobní haly a provozy a v r. 1970 rozšířil svůj dosavadní výrobní program o montáž kontrolních pokladen v licenci západoněmecké firmy ANKER. Továrna, která od roku 1973 zaměstnávala více než 2000 zaměstnanců, vyvážela tři čtvrtiny své produkce do více než 80 zemí celého světa, získala řadu mezinárodních ocenění a prodala licence na výrobu časoměrných přístrojů do Indie a Brazílie. Výrazným způsobem se spolu s ostatními šternberskými průmyslovými závody podílela rovněž na výstavbě města.
Šternberk se i v normalizačních letech potýkal s trvalým nedostatkem bytů. Další bytovou i nebytovou výstavbu komplikoval v tomto období především chronický nedostatek stavebního materiálu, kapacit stavebních podniků i pracovních sil spojený s vleklou rozestavěností mnoha objektů. Přesto byly v letech 1969–1970 postaveny tři nejvyšší obytné domy ve městě – třináctipodlažní věžáky s 279 byty v sousedství Národního domu, které opět výrazně změnily panoráma Šternberka.
V souvislosti s touto výstavbou pokračovala demolice starých budov, které padl za oběť i tradiční šternberský hostinec „U staré pošty" („Zur alten Post") a objekty někdější textilky firmy Heeg a Friedmann (Vigona). Součástí nově budovaného sídliště se stalo i nákupní středisko Prim otevřené v roce 1972. Další obytné domy vznikaly v 70. letech v rámci družstevní a podnikové výstavby nejen na Nádražní ulici, ale také na Uničovské a Jívavské ulici, na Světlově a v prostoru Na Vyhlídce. Panelovým novostavbám musela v letech 1971–1972 přes protesty památkářů ustoupit i historicky cenná budova Věžky na konci Uničovské ulice, bývalého fojtství do r. 1850 samostatné vsi zvané Moravská či Dlouhá Ulice.
Další asanace staré zástavby byla provedena v r. 1975 v samotném historickém centru města poblíž bývalé Dolní brány v souvislosti s výstavbou velkého nákupního střediska na tř. Československé armády. Obchodní centrum v hodnotě 20 milionů Kčs s více než 4 000 m2 užitné a 1470 m2 prodejní plochy bylo slavnostně otevřeno 2. října 1978.
Likvidovány byly také části dochovaného městského opevnění. Při provádění kanalizačních prací v okolí hradu byly v r. 1971 odbourány zbytky hradeb ve Dvorské ulici. Další část městské hradby padla v následujícím roce za oběť přístavbě gymnázia.
V souvislosti s rozsáhlou bytovou výstavbou i četnými soukromými stavbami rodinných domků bylo nutno soustavně zdokonalovat rovněž infrastrukturu města. Rozšiřována byla hloubková kanalizace a plynofikace, největším problémem se však stalo zásobování rostoucího města pitnou vodou. Již v r. 1969 byl vypracován projekt na rozšíření vodovodu z pramenišť u Moravské Huzové a vybudování nového vodovodu z vodních zdrojů ze zrušených dolů u Krakořic, jehož výstavba však byla zahájena teprve v roce 1975. Po vybudování čistírny odpadních vod u Lhoty byla od roku 1969 připravována regulace toku říčky Sitky jak v obvodu města, tak mezi Šternberkem a Lužicemi. První etapa regulačních prací byla v úseku podél současné Masarykovy ulice zahájena v r. 1972.
K zlepšení dopravní situace v centru města přispěla dostavba autobusového nádraží v sousedství nádraží železničního v roce 1970. V letech 1975–1978 byla vysokým nákladem 55 milionů Kč rekonstruována část silnice II. třídy ze Šternberka do Lipiny v délce 2,6 km. V rámci rekonstrukce bylo postaveno 13 nových mostů a upraveny bystřiny z balvanovitých skluzů v délce 2 km. Sprchový potok v intravilánu Šternberka byl v délce 1 km spoután dlažbou, opěrnými zdmi, stupni a kamennými obklady. Jelikož koryto potoka bylo posunuto, musely být strženy lávky u ulic Poděbradovy a Křížkovského a mosty směrem k nemocnici a k ulici U Vrby, které byly nahrazeny novým přemostěním. Na podzim 1978 začala u Lipiny 2. etapa rekonstrukce uvedené silnice.
S růstem počtu obyvatel se zvyšovaly rovněž nároky na kapacitu místních škol. V letech 1972–1975 byl přistavěn nový objekt k budově gymnázia, jejíž generální oprava, spojená zejména s výměnou oken a pořízením nové fasády, byla zahájena v prosinci 1977. V letech 1973–1975 se uskutečnila i generální oprava budovy I. základní devítileté školy na Svatoplukově ulici, jejíž přístavba byla zahájena v r. 1978. V roce 1974 byla opravena také budova II. základní devítileté školy na ulici Dr. Hrubého. Koncem srpna 1978 bylo po 40 letech obnoveno poškozené sgrafito na průčelí uvedené školní budovy s postavou J. A. Komenského a citátem „Ať škola slouží a napomáhá budoucímu životu" (dílo provedl akademický malíř V. Zlamal).
V roce 1969 bylo z důvodu dlouhodobé nerentabilnosti zrušeno dříve proslulé Kašpárkovo divadlo v Olomoucké ulici, vybudované v prvních poválečných letech nadšenci pod vedením F. Hlavinky, které se tehdy řadilo k nejlepším loutkovým scénám v celém Československu. V letech 1972–1973 byl objekt zrušeného divadla adaptován pro rozšíření dílen odborného učiliště n. p. Chronotechna, jejíž hlavní budova v Olomoucké ulici získala v r. 1978 nová okna a fasádu.
Tělovýchovná jednota Šternberk dokončila v letech 1969–1971 stavbu nové kryté tribuny na zdejším stadionu, jejíž součástí byla i turistická noclehárna.
V letech 1976–1978 byla vybudována rovněž umělá ledová plocha, která výrazně zlepšila podmínky pro činnost nadějně se rozvíjejícího šternberského hokejového oddílu. V lomu u Lipiny byla v letech 1976–1977 vystavěna sportovní střelnice.
Rekonstrukcí prošla rovněž řada starších objektů. V r. 1970 byla provedena generální oprava domu na Hlavním nám. č. 17 a obytného domu v Obloukové ul. č. 21, o dva roky později byla dokončena generální oprava domů na Hlavním nám. č. 48 a v Radniční ul. č. 2. V letech 1971–1972 byla nákladem 250 000 Kčs opravena a modernizována obřadní síň radnice, která získala v r. 1978 novou fasádu.
V letech 1971–1974 byla uskutečněna celková rekonstrukce a modernizace kina Oko, jež bylo upraveno pro promítání širokoúhlých a sedmdesátimilimetrových filmů. V letech 1972–1976 byla prováděna již dlouhá léta potřebná generální oprava zchátralé budovy Sokolovny (bývalého Katolického spolkového domu).
V roce 1972 byla dokončena velká oprava a modernizace budovy poštovního úřadu na tř. ČSA. V roce 1975 byla zahájena celková rekonstrukce Odborového domu (dříve Dělnického domu, v té době sídla Spojeného závodního klubu n. p. Chronotechna) v dnešní Masarykově ulici, jejíž 1. etapa byla dokončena v r. 1977 a 2. etapa spojená s vybudováním moderní přístavby byla zahájena v následujícím roce.
Šternberk zůstával nadále významným střediskem cestovního a turistického ruchu.
Kromě desítek soukromých chat byla v tomto období rozšířena i síť veřejných ubytovacích a stravovacích zařízení. V r. 1969 byla v údolí Olešníku předána do užívání opravená a zmodernizovaná chata Aleš, patřící tehdy n. p. Prefa Olomouc. V červenci 1978 byla z prostředků vládního výboru pro cestovní ruch zahájena výstavba nového turistického ubytovacího zařízení v Dolním Žlebu, které bylo v následujících letech rozšířeno o další objekty (pozdější hotel Ecce homo). V témže roce byla v této atraktivní turistické lokalitě zahájena výsadba nového lesoparku.
Hlavním lákadlem návštěvníků Šternberka zůstávaly vedle krásné přírody především historické pamětihodnosti města, které ovšem v důsledku moderní výstavby a asanací částí staré zástavby stále více stíralo svůj původní ráz.
V letech 1969–1973 pokračovaly nákladné úpravy vnitřních prostor hradu, kam bylo v létě 1973 přestěhováno rovněž zdejší hojně navštěvované muzeum hodin. V následujícím roce dosáhl hrad s novou muzejní expozicí rekordní návštěvnosti 55 772 osob (z nich 1832 cizinců). Nové prostory získalo rovněž šternberské pracoviště Okresního archivu v Olomouci, přestěhované v r. 1970 do domu na tř. ČSA č. 14.
Opravy se dočkal také šternberský farní kostel, jehož břidlicová krytina v předchozích letech značně zchátrala a zatékající voda vážně poškodila vnější římsy i vnitřní výmalbu chrámu s hodnotnou freskovou výzdobou. V roce 1969 byla započata obnova střechy kostela, která získala novou břidlicovou krytinu. Práce, jež si vyžádala náklad téměř 2 milionů Kčs, byla dokončena v r. 1972. Teprve v roce 1977 byla zahájena oprava vnější omítky a říms, které byly na mnoha místech pobořeny. Na další desetiletí byla plánována nákladná renovace celeho interiéru chrámu a provedení parkové úpravy farské zahrady.
Podstatně hůře na tom byl rozsáhlý komplex bývalého augustiniánského kláštera, používaný jako velkosklad textilního zboží. V jeho areálu byly v 70. letech prováděny nepříliš citlivé stavební úpravy a přístavby. Zachránit se naopak podařilo několik hodnotných klasicistních portálů a domovních vrat (v r. 1972 byly opraveny portály a vrata domů na tř. ČSA č. 2 a 42 a na Hlavním nám. č. 16). Na zákrok orgánů památkové péče byl zachován a v r. 1972 restaurován cenný zahradní altánek nad Vinohradskou ulicí.
Pro zvětšení klikni na obrázek
