Chabičov (německy do roku 1945 nazývaný Gobitschau) s osadou Levínem (Lewin) leží v horách Nízkého Jeseníku asi 5 km severně od Šternberka při silnici do Rýmařova. Osadou Levín protéká potůček stejného jména, zvaný někdy též Lubin, který ústí v Dolním Žlebu do Ovčího potoka (Sitky). Nejvyšším kopcem v katastru je Vysoká Roudná jihozápadně od Mutkova, dosahující výšky 660 m n. m.
První písemná zmínka o Chabičovu pochází z roku 1371. Dle pověsti si zde za dobré služby postavil statek sokolník Chabič. Pozn. Sokolník Chabič je postavou z místních pověstí (viz např. V. Hlůzová: Pověsti nepověsti z okolí Hlásnice a Chabičova. Šternberk 2013, s. 5-6). Uvedená pověst souvisí zjevně s pečetním znamením chabičovské obecní pečeti s vyobrazením dravého ptáka – sokola nebo orla (blíže viz W. Thanel: Über Ortssiegel im Sternberger Bezirke. In: Aus der Heimat. Beilage zum Deutschen Volksblatt, Folge I, 1924). Jméno sokolníka Chabiče ovšem nelze doložit žádnými historickými prameny, pověst je to nicméně pěkná a zajímavá, proto zmínku o ní zařazujeme do textu o Chabičově.
Ves patřila až do zrušení poddanství ke šternberskému panství. Od roku 1850 byl Chabičov samostatnou obcí politického a soudního okresu Šternberk. V letech 1938–1945 byl připojen k Německu. Po zrušení šternberského okresu byl Chabičov v roce 1960 začleněn do okresu Olomouc v rámci nově utvořeného Severomoravského kraje. Současně k němu byla připojena obec Hlásnice. V roce 1974 se stal Chabičov i s Hlásnicí místní částí města Šternberka (Hlásnice se v roce 1990 oddělila a stala se znovu samostatnou obcí).
Původně česká vesnice utrpěla značné škody za třicetileté války, po roce 1650 byla dosídlena německými osadníky. Znovu byla vydrancována Prusy za sedmileté války (1756–1763). Před 2. světovou válkou byl Chabičov velmi malou, čistě německou obcí (v roce 1930 zde žilo 163 obyvatel německé národnosti). Po osvobození bylo místní německé obyvatelstvo odsunuto a obec byla znovu zabydlena českými osídlenci, převážně z Valašska. V roce 1950 zde žilo 152 obyvatel, v roce 1991 měla tato místní část města Šternberka 121 stálých obyvatel. V současnosti žije v Chabičově 142 stálých obyvatel.
Chabičov měl charakter horské zemědělské obce s velkým rozsahem lesů (v roce 1930 zaujímaly lesy 857 ha obecního katastru, pole 211 ha, louky 37 ha, pastviny 16 ha a zahrady 4 ha). V roce 1947 zde bylo založeno zemědělské strojní družstvo, na které v roce 1956 navázalo jednotné zemědělské družstvo, obdělávající většinu zemědělské půdy v katastru obce. V roce 1961 se spojilo s JZD v sousední Hlásnici.
Od roku 1815 se v okolí Chabičova těžila železná ruda, jmenovitě v dolech Eduard, Eugen, Hillar, Bartoloměj a Otilie. Těžba byla ukončena roku 1876. Údaj o těžbě železné rudy v Chabičově v letech 1815-1876 pochází z publikace J. Valíčka: Místopis Šternberska 1848-1960. Olomouc 1970, s. 47. Těžební činnost však po roce 1876 zřejmě pokračovala v tzv. Levínské štole a byla ukončena až ve 20. letech 20. století.
Nacházely se zde rovněž lomy na břidlici a stavební kámen. Ve vsi se již v roce 1853 vyučovalo na německé obecné škole, kterou po osvobození v roce 1945 nahradila škola česká. Farní úřad, pošta, železniční stanice i sídlo zdravotního obvodu bylo ve Šternberku. Za německé správy působil v Chabičově sbor dobrovolných hasičů, byla zde i záložna.
Správu obce vykonávaly v letech 1850–1938 volené orgány obecní samosprávy. V meziválečném období v nich měli rozhodující slovo němečtí agrárníci (Bund der Landwirte), které ale v polovině 30. let vytlačili stoupenci Henleinovy Sudetoněmecké strany. V okupačních letech 1938–1945 spravoval obec jmenovaný starosta podřízený úřadu landráta ve Šternberku.
Po osvobození 6. května 1945 převzala správu obce místní správní komise, kterou po volbách v roce 1946 vystřídal místní národní výbor.
Jeho samostatná působnost byla ukončena připojením Chabičova k městu Šternberku v roce 1974.
K pamětihodnostem Chabičova patří kaplička uprostřed vsi – zvonice v tyrolském slohu z počátku 20. století, vystavěná z prostředků knížete Jana II. z Lichtenštejna. V okolí vesnice lze narazit na pozůstatky bývalých železnorudných dolů a nálezy vzácných nerostů a zkamenělin (trilobitů).
Mezi Chabičovem a Dalovem se ve středověku nacházela osada Dubčov. Údaj o poloze zaniklé vsi Dubčova mezi Chabičovem a Dalovem vychází mj. z publikace V. Spáčila a kol.: Znaky a pečeti měst, městeček a obcí okresu Olomouc. Olomouc 1985, s. 75. První a současně jediná známá historická zmínka o této vesnici je uvedena v Moravských zemských deskách Olomoucké cúdy, sv. II, s. 8, č. 28 k roku 1446, kdy se o ní hovoří již jako o pusté (tedy neobydlené) vsi (zanikla tedy patrně v období husitských válek nebo krátce po nich). Další historické prameny o Dubčovu již nehovoří, takže se soudí, že obec již nebyla později nikdy obnovena a znovu osazena. Podle místní tradice stávala tato osada v místech tzv. Dubské louky pod Chabičovem (severozápadně od obce nedaleko Dubové hory), vlevo od dnešní silnice z Chabičova do Mutkova a Huzové, jak to ostatně popisuje i J. Valíček: Pověsti z obcí na Šternbersku. Šternberk 1999, s. 15. Ještě před druhou světovou válkou tam existoval rybník, co patřil k vodníku mlýnu. Rybník v šedesátých letech rozoralo JZD, čímž se vytvořila poměrně velká bažina, na které se od té doby nedá nijak zemědělsky hospodařit.
V Chabičově je v současnosti zřízen osadní výbor místní části. Obyvatelům je k dispozici kulturní dům a dětské hřiště.
Chabičovskou „perličkou“ je, že v době od roku 1900 do 1925 z Chabičova do Kanady odešlo několik rodin (asi 60 lidí). Jejich potomci se pak po roce 1989 v Chabičově objevovali a podle uchovaných fotografií statků s okolím se snažili identifikovat lokality, kde jejich usedlosti dříve stály. Díky těmto fotografiím víme, že byla osídlena i oblast Palince v lese nad Levínem, i když o tom v dobových katastrech není žádná zmínka.
Poblíž Chabičova je jedno z mála nalezišť minerálu thuringitu.
Foto: Zdeněk Adámek
