Menu
Město Šternberk
MěstoŠternberk
rozšířené vyhledávání

Šternberk v době hospodářské a politické krize 1929–1938


Rok 1929 prožíval Šternberk ještě ve znamení relativní hospodářské prosperity a sociální i politické stability, která se promítala i do stavebních aktivit města.

Na jaře byly pod vedením stavitelů Oswalda Vetha fa Moritze Heflma a za dozoru památkového úřadu zahájeny renovační práce na fasádě i v interiéru farního kostela. Ještě v průběhu roku získal chrám nové elektrickfé osvětlení a v srpnu byly vysvěceny i nové velké varhany dodané firmou bří Riegerů z Krnova. Renovace byla z větší části dokončena již v říjnu následujícího roku, kdy bylo opraveno schodiště a vstup do kostela a otevřena i kostelní krypta, v níž byly v polorozpadlém sarkofágu nalezeny ostatky augustiniánského řeholníka K. A. Herdina (1748–1783).

Šternberk, oprava farního kostela v letech 1929–1930, Státní okresní archiv Olomouc








V létě 1928 byly provedeny rovněž větší adaptace v zasedacím sále radnice stavební firmou M. Helma podle plánů městského stavebního úřadu. Sál byl tehdy spojen se sousední poradní místností a vybaven novým vnitřním zařízením.

Státní hrad Šternberk v roce 1930, archiv Město Šternberk






V září 1929 byl u zdi hřbitova odhalen za účasti tisíců občanů památník obětemf 1. světové války (Kriegerdenkmal). Návrh pomníku, představující truchlící ženskou postavu orámovanou hlavami válečníků vystupujícími ze zdi, vypracoval architekt
W. Etzel, autorem figurální výzdoby byl zdejší sochař Ferdinand Kuschel. Poměrně hodnotná sochařská práce vzala za své po 2. světové válce.

Na sklonku roku 1929 zahájila lichtenštejnská správa částečnou renovaci šternberského hradu. Pod vedením osvědčeného stavitele O. Vetha získala knížecí rezidence v následujícím roce novou fasádu a zastřešení.

Bezručova 1 v roce 1930, archiv Město Šternberk






V březnu 1930 byl otevřen Masarykův dům sociální péče v Obloukové ulici, v němž byla umístěna okresní péče o mládež, poradna pro matku a dítě, Masarykova liga proti tuberkulóze a česká veřejná knihovna. V průběhu roku 1930 bylo Saxingerovo i Hessovo kino vybaveno zvukovými aparaturami. V květnu toho roku bylo otevřeno i nové cvičiště místního Turnvereinu. Městský park se stal dějištěm pravidelných koncertů a celé město v létě ožívalo slavnostmi místních škol a spolků. Městská rada se vážně zabývala zřízením letního koupaliště, na něž se ovšem nedostávalo finančních prostředků.

Tyršovy sady, objekt kavárny v roce 1935, archiv Město Šternberk

Hudební pavilon v městském parku v roce 1935, archiv Město Šternberk


Při sčítání lidu v roce 1930 bylo ve Šternberku napočteno 1503 domů a 12760 stálých obyvatel, z nichž bylo 11178 německé a 1346 české národnosti. Počet obyvatel města tedy v průběhu 20. let mírně poklesl (oproti roku 1910 však činil úbytek 1840 obyvatel), současně se zvýšil podíl českého obyvatelstva (na 10,5 % celkové populace).

Restaurace na Kiosku v roce 1938, archiv Město Šternberk






Krátký sen o obnovení předválečné prosperity města byl ukončen prvními náznaky velké celosvětové hospodářské krize uprostřed parného léta roku 1930. Ve městě začalo znovu znatelně přibývat lidí bez práce a v srpnu toho roku musela být zahájena státní vyživovací a stravovací akce pro nezaměstnané. V následujícím roce již hospodářská krize a nezaměstnanost dosáhla slovy kronikáře katastrofálních rozměrů. Městská správa znovu organizuje nouzové práce – zvýšení budovy okresního soudu o jedno patro, dláždění ulic a opravy cest, výstavbu nových chodníků.

V důsledku tíživé sociální situace podléhá řada německých obyvatel města nacionální propagandě – v obecních volbách v roce 1931 sice zvítězila německá sociální demokracie, na druhé místo se však vyšplhala s téměř 1600 hlasy Německá nacionálněsocialistická dělnická strana, československá odnož Hitlerovy NSDAP.

Hospodářská krize ve městě a jeho okolí se v dalších letech ještě více prohloubila. Zanikla celá řada šternberských závodů, především tradičních textilních továren, propouštěl i největší místní zaměstnavatel – státní tabáková továrna. Výmluvný je zápis v obecní kronice z ledna 1935 – ve městě bylo tehdy 1890 nezaměstnaných
(z nich 322 zůstávalo mimo jakoukoliv pomoc odborů či státu) a Šternberk byl z tohoto hlediska údajně druhým nejpostiženějším místem v celém Československu.

Město, které se samo nacházelo v nanejvýš tísnivé finanční situaci, se snažilo výdejem potravinových poukázek pomoci alespoň těm nejpotřebnějším. Krize nepolevila ani v posledních předválečných letech, kdy se již větší část země vzpamatovávala z nejhoršího. Pražský burzovní kurýr uveřejnil v květnu 1937 článek pod názvem „Šternberk – umírající město", v němž výstižně popisuje tíživé poměry v místě, postiženém nejvyšší nezaměstnaností na Moravě a ve Slezsku (ve Šternberku bylo tehdy 3822 nezaměstnaných pobírajících podporu a dalších 3400 nezaměstnaných bez jakékoliv státní či odborové podpory). Současníci viděli oprávněně hlavní příčinu v hlubokém úpadku zdejšího textilního průmyslu, zaměřeného takřka 100 % na vývoz, který byl po roce 1918 téměř úplně podvázán a v letech velké hospodářské krize v podstatě zničen.

Do sbírkových akcí na pomoc nezaměstnaným a jejich rodinám se od poloviny 30. let stále aktivněji zapojovala „Sudetendeutsche Volkshilfe", podpůrná akce organizovaná nově založenou Sudetoněmeckou stranu (SdP). Svým nacionálněsocialistickým politickým programem zaměřeným proti československé státní moci, údajně neschopné řešit hospodářské a sociální problémy země a zejména krizí nejhůře postižených oblastí osídlených převážně německým obyvatelstvem, získávala postupně na svou stranu značnou část občanů Šternberka.

V parlamentních volbách v květnu 1935 obdržela téměř 50 % hlasů místních voličů. V následujících letech se staly šternberské ulice i veřejné prostory kolbištěm sudetoněmeckých nacionalistů, inklinujících stále nepokrytěji k hitlerovskému Německu, a jejich ideových oponentů, stojících za demokracií a Československou republikou. Široká demokratická a republikánská koalice spojila německé aktivistické strany a spolky v čele se silnou místní organizací sociální demokracie, stále ještě vládnoucí na šternberské radnici, se stranami a organizacemi zastupujícími zdejší českou menšinu.

Olomoucká ulice v roce 1934, archiv Město Šternberk




 

Ani v těžkých letech hospodářské krize se zcela nezastavila výstavba a stavební obnova města. Kromě již zmíněných nouzových prací podpořila městská správa v roce 1932 např. renovaci špitálního kostela na Olomoucké ulici nákladem 35 000 Kč. V říjnu 1933 byl odhalen pomník dvěma československým vojínům, zastřeleným při krvavé demonstraci 4. 3. 1919 (na náklad místního odboru Národní jednoty jej vytvořil známý olomoucký sochař Julius Pelikán).

Na jaře 1934 bylo nově vydlážděno Horní náměstí, které získalo i nové chodníky. V červnu 1934 byla pro nedostatek žáků (přes protesty městské rady) uzavřena odborná tkalcovská škola, působící ve městě přes 70 let. Tato událost byla současně dalším viditelným příznakem hlubokého úpadku zdejšího kdysi tak věhlasného textilního průmyslu.

Městské koupaliště v roce 1933, archiv Město Šternberk

Městské koupaliště v roce 1938, archiv Město Šternberk


Početně narůstající česká menšina se naopak dočkala první české střední školy. V září 1935 bylo ve Šternberku z iniciativy Ústřední matice školské otevřeno české reálné gymnázium, umístěné do budovy bývalé Phillipovy tkalcovny v Sadové ulici. Rovněž zdejší německá reálka byla o rok později přeměněna na zemské reálné gymnázium.

Od poloviny 30. let investovala šternberská radnice do celé řady staveb, částečně budovaných v rámci nouzových prací místními nezaměstnanými. Patřily mezi ně zejména nový vodovod, přivádějící pitnou vodu ze zatopených železnorudných dolů v Oboře, ochranné hráze říčky Sitky ve Hvězdném údolí a v Masarykově ulici, nový most přes Sitku, nová silnice na Kiosk nebo několik obytných domů pro sociálně slabší obyvatele města. V roce 1936 schválila městská rada nadstavbu chirurgického pavilonu a administrativní budovy městské nemocnice.

Otevření mostu na ulici Masarykova v roce 1936, archiv Město Šternberk






K hospodářskému oživení města měly přispět „Šternberské výstavní týdny" (Sternberger Schau – und Tagungswochen), rozsáhlá průmyslová, živnostenská a zemědělská výstava, pořádaná s velkým ohlasem na veřejných prostranstvích i v budovách po celém městě poprvé ve dnech 27. června – 12. července 1936.

Hlavní náměstí v roce 1936, archiv Město Šternberk






Anšlus Rakouska k Německé říši v březnu 1938 aktivizoval také místní organizaci Sudetoněmecké strany, která v dalších měsících získala stovky nových členů a v podstatě pohltila většinu německých občanských politických stran. Obecní volby v květnu 1938 skončily jejím drtivým vítězstvím a představitelé SdP včele s novým starostou Ing. A. Paulerem ovládli šternberskou radnici. České a německé demokratické síly v čele s místními sociálními demokraty se pokoušely do poslední chvíle čelit jejímu nástupu, přijetí mnichovského diktátu a následná okupace města a větší části okresu německou brannou mocí dne 9. října 1938 však zmařily poslední naděje. Šternberk se stal součástí Hitlerovy Třetí říše a v dějinách našeho města se začala psát zcela nová, tragická kapitola.

Šternberk, policie 1938, archiv Josef Vacek

Šternberk, vstup německých vojenských jednotek do Šternberka 9. října 1938, Státní okresní archiv Olomouc

Pro zvětšení klikni na obrázek

Šternberské listy, news

Šternberské listy elektronická verzeFacebookInstagramYouTube

Informační centrum

Informační centrum Šternberk

Informační centrum Šternberk

Kvalita ovzduší

Kvalita ovzduší ve Šternberku

Evropská unie, Evropský sociální fond, Operační program zaměstnanost

Web vytvořen z projektu Operačního programu Zaměstnanost s názvem „Městský úřad Šternberk
= vstřícný, přívětivý
a profesionální úřad“ registrační číslo CZ.03.4.74/0.0/0.0/18_092/ 0014375