Chabičov (německy do r. 1945 nazývaný Gobitschau) s osadou Levínem (Lewin) leží v horách Nízkého Jeseníku asi 5 km severně od Šternberka při silnici do Rýmařova. Vesnicí protéká potok Levín, zvaný též Lubin, který ústí v Dolním Žlebu do Ovčího potoka (Sitky). Nejvyššími kopci v katastru jsou Chlum (544 m n. m.) a Ostrá hora (613 m n. m.).
První písemná zmínka o Chabičovu pochází z roku 1371. Ves patřila až do zrušení poddanství ke šternberskému panství. Od roku 1850 byl Chabičov samostatnou obcí politického a soudního okresu Šternberk. V letech 1938–1945 byl připojen k Německu. Po zrušení šternberského okresu byl Chabičov v roce 1960 začleněn do okresu Olomouc v rámci nově utvořeného Severomoravského kraje. Současně k němu byla připojena obec Hlásnice.
V roce 1974 se stal Chabičov i s Hlásnicí místní částí města Šternberka (Hlásnice se v roce 1990 oddělila a stala se znovu samostatnou obcí).
Původně česká vesnice utrpěla značné škody za třicetileté války, po roce 1650 byla dosídlena německými osadníky. Znovu byla vydrancována Prusy za sedmileté války (1756–1763). Před 2. světovou válkou byl Chabičov velmi malou, čistě německou obcí (v roce 1930 zde žilo 163 obyvatel německé národnosti). Po osvobození bylo místní německé obyvatelstvo odsunuto a obec byla znovu zabydlena českými osídlenci, převážně z Valašska. V roce 1950 zde žilo 152 obyvatel, v roce 1991 měla tato místní část města Šternberka 121 stálých obyvatel. V současnosti žije v Chabičově 136 stálých obyvatel.
Chabičov měl charakter horské zemědělské obce s velkým rozsahem lesů (v roce 1930 zaujímaly lesy 857 ha obecního katastru, pole 211 ha, louky 37 ha, pastviny 16 ha a zahrady 4 ha). V roce 1947 zde bylo založeno zemědělské strojní družstvo, na které v roce 1956 navázalo jednotné zemědělské družstvo, obdělávající většinu zemědělské půdy v katastru obce. V roce 1961 se spojilo s JZD v sousední Hlásnici.
Od roku 1815 se v okolí Chabičova těžila železná ruda, jmenovitě v dolech Eduard, Eugen, Hillar, Bartoloměj a Otilie. Těžba byla ukončena roku 1876. Nacházely se zde rovněž lomy na břidlici a stavební kámen. Ve vsi se již v roce 1853 vyučovalo na německé obecné škole, kterou po osvobození v roce 1945 nahradila škola česká. Farní úřad, pošta, železniční stanice i sídlo zdravotního obvodu bylo ve Šternberku. Za německé správy působil v Chabičově sbor dobrovolných hasičů, byla zde i záložna.
Správu obce vykonávaly v letech 1850–1938 volené orgány obecní samosprávy. V meziválečném období v nich měli rozhodující slovo němečtí agrárníci (Bund der Landwirte), které ale v polovině 30. let vytlačili stoupenci Henleinovy Sudetoněmecké strany. V okupačních letech 1938–1945 spravoval obec jmenovaný starosta podřízený úřadu landráta ve Šternberku.
Po osvobození 6. května 1945 převzala správu obce místní správní komise, kterou po volbách v roce 1946 vystřídal místní národní výbor.
Jeho samostatná působnost byla ukončena připojením Chabičova k městu Šternberku v roce 1974.
K pamětihodnostem Chabičova patří kaplička uprostřed vsi – zvonice v tyrolském slohu z počátku 20. století, vystavěná z prostředků knížete Jana II. z Lichtenštejna. V okolí vesnice lze narazit na pozůstatky bývalých železnorudných dolů a nálezy vzácných nerostů a zkamenělin (trilobitů). Mezi Chabičovem a Dalovem se ve středověku nacházela osada Dubčov, která zanikla někdy před rokem 1446.
V Chabičově je v současnosti zřízen osadní výbor místní části. Obyvatelům je k dispozici obchod, hospoda, kulturní dům a dětské hřiště. Je zde také pobočka městské knihovny ve Šternberku.
