Občané se ptají… odpovědi na nejčastější dotazy ze sociální problematiky města

Některé dotazy se soustavně opakují, frekvence dotazů narůstá i s příchodem jednotlivých ročních období – v létě se týkají poskytování permanentek na městské koupaliště pro určité skupiny obyvatel, v zimě zase služeb pro osoby bez přístřeší. Nejčastěji pokládané dotazy jsme se rozhodli zveřejnit.

Dotaz č. 1

Kde se mohou lidé bez přístřeší ve Šternberku umýt a dát si do pořádku osobní věci, např. vyprat si prádlo, okoupat se a brát vodu na pití.

Odpověď k dotazu č. 1

Lidé bez přístřeší jsou lidé, kteří z různých důvodů ztratili nebo opustili svůj domov, byt, ubytování, neumějí vyřešit komplikované problémy s tím spojené a hledají pomoc. Tito lidé se v první řadě musí obrátit na své rodiny. Pokud rodinu nemají nebo tato rodina z nějakého důvodu nefunguje nebo nechce pomoci, mohou se obrátit na odbor sociálních věcí MěÚ Šternberk, kde jim ve spolupráci s kurátorem pro dospělé zajistíme ubytování v azylovém domě. V azylovém domě jim budou zabezpečeny všechny základní potřeby (hygiena, výdej stravy,  popřípadě možnost její přípravy, apod.). Azylové domy slouží pro práci s lidmi bez přístřeší a nabízí jim potřebnou pomoc. Představují komplex služeb poskytujících individuální, důstojnou, nepřetržitou a koncepční pomoc osobám, které se ocitnou v krizové situaci. Dále plní funkci reintegračního zařízení, které zachycuje, ubytovává a za pomoci širší spolupráce pomáhá hledat další uplatnění, jako například prosazování práv a zájmů na trhu práce, poradenství a výchovné, vzdělávací a aktivační služby.

Dotaz č. 2

Je pravda, že Romové ve Šternberku dostávají permanentky na šternberský bazén zdarma?

Odpověď k dotazu č. 2

Žádná sociální skupina obyvatel ze Šternberka není a nikdy nebyla zvýhodněna bezplatným  poskytnutím vstupu  na městské koupaliště ve Šternberku.

Dotaz č. 3

Jak Město Šternberk řeší problematiku nepřizpůsobivých občanů? 

Odpověď k dotazu č. 3

Město Šternberk od roku 2006 opakovaně jednalo se zainteresovanými stranami (Policie ČR, krajský úřad, některá nevládní sdružení) a hledalo řešení jak uvedenou problematiku řešit. Bohužel města a obce v České republice nemají dostatečné pravomoci v této věci a pomoc nebo spolupráce státu je minimální nebo žádná. Sledujeme i aktivity v jiných městech, ale žádné město v České republice doposud nenašlo jednoznačný návod k řešení.