Městský úřad Šternberk
Horní náměstí 78/16
785 01 Šternberk
IČO: 00299529
DIČ: CZ00299529
Děkujeme, že jste se společně s námi poklonili všem, kteří obětovali své životy za nás, vzpomněli a vzdali úctu těm, kteří ztratili své životy, zdraví či blízké ve II. světové válce.
Slavnostní projev přednesl starosta Stanislav Orság, čestnou stráž drželi strážníci městské policie a zástupci šternberského skautského oddílu, o hudební doprovod se postaral městský dechový orchestr.
Za město Šternberk
Stanislav Orság, starosta
Jiří Kraus, 1. místostarosta
Leo Czabe, 2. místostarosta
Přikládáme slavnostní projev starosty Stanislava Orsága ze vzpomínkového aktu:
Vážené dámy, vážení pánové, milí hosté,
jsem velmi rád, že jste přijali naše pozvání a přišli si na toto pietní místo spolu s námi připomenout 81. výročí ukončení druhé světové války.
Každoročně se 8. května scházíme a zamýšlíme nad tímto konfliktem a jeho důsledky. Vzdáváme tímto úctu všem jeho obětem.
Počtem mrtvých a zraněných, výší hospodářských ztrát, globálním zapojením států i svými trvalými následky šlo o dosud nejstrašnější válečný konflikt v dějinách lidstva. A slovo „dosud“ stále platí. Máme totiž to štěstí, že svět nebyl vystaven další válce podobného rozsahu.
Ve svých minulých projevech jsem často hovořil o důsledcích druhé světové války a o tom, co znamenala pro vývoj lidské společnosti. Sami žijeme ve městě, které bylo válkou postiženo také, i když ne přímo konfliktem samým. Šternberk byl válečných operací i bombardování ušetřen, přesto zde konflikt zanechal hlubokou stopu. V důsledku poválečného vývoje došlo k výměně obyvatel. Ti, kteří naše město po staletí obývali, stavěli, tvořili jeho podobu a historii, museli po roce 1945 odejít. Neodešli jen obyvatelé – odešly i jejich příběhy, tradice a značný kus identity tohoto města. Bohužel to pociťujeme dodnes – spolkový život, zvyky a tradiční události to vše je nenapravitelně zpřetrhané. Není na co navázat.
Žijeme v době, která je pro mnohé obtížně srozumitelná a těžko předvídatelná. Když sledujeme dění ve světě, klademe si otázku, jakým směrem se bude lidská společnost dále ubírat. Možná právě proto je důležité vracet se do minulosti a připomínat si, z jakých podmínek tento ničivý konflikt vznikl.
Jedním z klíčových faktorů byly důsledky první světové války – u části evropských národů bobtnal pocit nespravedlnosti, frustrace a touha po změně hranic.
Dalším faktorem byla hospodářské krize ve světě. Přinesla prázdné peněženky, ztrátu práce a nejistotu, která pronikala do každodenního života milionů lidí. Právě v takové atmosféře začínají být nebezpečně přitažlivé jednoduché odpovědi na složité problémy.
Lidé začali tíhnout k vůdcům, kteří slibovali jednoduchá a rychlá řešení a pořádek za každou cenu. V řadě zemí se k moci dostaly autoritářské, totalitní režimy. Potlačovaly opozici, svobodu slova. Neváhaly likvidovat a umlčovat vědce, spisovatele, umělce a představitele veřejného života. Neustále ve společnosti podněcovaly konflikt, nespokojenost a agresi. A právě z tohoto permanentního napětí mezi lidmi čerpaly svou sílu.
Mezinárodní organizace a demokratické státy se ukázaly jako slabé a nedokázaly na tuto rostoucí agresi, totalismus a extremismus s rozhodností odpovědět. Volily často politiku ústupků a kompromisů. USA jako jedna ze světových velmocí se od mezinárodního dění izolovaly. Měnila se geopolitická situace, dřívější nepřátelé uzavírali tajné dohody o rozdělení Evropy.
Asi všichni vnímáme v těchto slovech děsivou ozvěnu současnosti. Stále ale věřím, že se lidstvo poučilo. Že existují hranice a mechanismy, které nedovolí, aby se tragédie podobná druhé světové válce opakovala.
Světový konflikt je pro nás nepředstavitelný. Stejně nepředstavitelná se však ještě nedávno zdála i možnost války v Evropě. A dnes je to již 1535 dní, kdy na Ukrajině, několik set kilometrů od nás, zuří válka. I na to jsme si ale už zvykli. A právě v tom spočívá nebezpečí.
Možná jsme dnes v těchto ohledech stejně naivní, jako byly miliony lidí ve 20. a 30. letech minulého století. Jen neochotně si připouštěli možnost vzniku globálního válečného konfliktu, a přitom se sami za několik let stali jeho oběťmi.
Dámy a pánové, vnímám, a jsem za to rád, že stále velká část naší společnosti není lhostejná k šířící se agresivitě ve společnosti, extremismu a hlasům slibujícím laciná a jednoduchá řešení. V tom vidím stále naději. Pokloňme se prosím i dnes obětem všech válečných konfliktů a v úctě k těmto obětem nebuďme lhostejní k naší budoucnosti. Té budoucnosti, za kterou položili své životy.
Děkuji za pozornost.
Foto: David Sedlák, DS Foto Šternberk