• Vítejte ve Šternberku

    Vítejte ve Šternberku

  • Měření  rychlosti automobilů stacionárními radary

    Měření rychlosti automobilů stacionárními radary

  • Rozklikávací rozpočet města, registr smluv a pohledávek

    Rozklikávací rozpočet města, registr smluv a pohledávek

  • Kalendář akcí ve Šternberku pro rok 2017

    Kalendář akcí ve Šternberku pro rok 2017

  • Nová mobilní aplikace Šternberk nejen pro turisty

    Nová mobilní aplikace Šternberk nejen pro turisty

  • Termíny svozů komunálního odpadu a bioodpadu pro 2017

    Termíny svozů komunálního odpadu a bioodpadu pro 2017

  • Jaké jsou plány a investice ve Šternberku v roce 2017?

    Jaké jsou plány a investice ve Šternberku v roce 2017?

  • Poplatky za psa a svoz odpadu se nemění. Stejně jako vodné.

    Poplatky za psa a svoz odpadu se nemění. Stejně jako vodné.

  • Nominujte osobnosti na ceny města do 30. června 2017

    Nominujte osobnosti na ceny města do 30. června 2017

  • V sobotu poslední dubnový svozový termín odpadů a zeleně

    V sobotu poslední dubnový svozový termín odpadů a zeleně

Šternberk - oficiální informační portál města

HISTORICKÉ MĚSTO ROKU 2008

Šternberk v letech 1959 – 1968

Nástup nového desetiletí sebou přinesl závažné změny v životě našeho města. V souvislosti s reorganizací územněsprávního uspořádání státu, který se stal socialistickou republikou, byl v polovině roku 1960 zrušen šternberský okres a jeho území bylo začleněno do rozšířeného okresu Olomouc v rámci nově zřízeného Severomoravského kraje.

Město Šternberk ztratilo po 110 letech okresní status a tím objektivně poklesl v mnoha směrech jeho význam. Byla zrušena, resp. do Olomouce přestěhována celá řada důležitých úřadů a institucí. Zcela zanikl šternberský okresní národní výbor spolu s okresním soudem a prokuraturou, do Olomouce se přestěhoval okresní výbor vládnoucí komunistické strany, ale také většina ředitelství a řídících útvarů podniků a hospodářských organizací. Podstatná část řídících a rozhodovacích pravomocí bezprostředně se týkajících města i celého regionu tak byla přenesena do nového okresního centra.

Snad jediným pozitivem uvedené reorganizace bylo uvolnění velkého množství objektů ve městě, které mohly být využity zejména pro školské a zdravotní účely. V budově zrušeného ONV na Horním náměstí se zabydlela střední všeobecně vzdělávací škola (dnešní gymnázium), budova okresního soudu na Opavské ulici byla adaptována na polikliniku, někdejší velitelství SNB spolu s objektem národní školy na Opavské ulici bylo využito pro umístění zemědělského odborného učiliště a jeho internátu. Školským účelům posloužilo rovněž někdejší sídlo okresního výboru KSČ.

historie31_v

Přes uvedené dopady územněsprávní reformy se město v 60. letech dále rozvíjelo. Zatímco při sčítání lidu v březnu 1961 bylo ve Šternberku napočteno 11 327 obyvatel, na sklonku roku 1968 zde žilo již 12 136 obyvatel. Základem tohoto růstu byl hospodářský rozvoj spojený s rozšiřováním zdejších průmyslových závodů, mezi nimiž hrál nadále klíčovou roli národní podnik Chronotechna, jeden z nejvýznamnějších výrobců časoměrné techniky v tehdejším Československu. V průběhu 60. let se rozrostl o řadu nových výrobních hal a provozů, své výrobky vyvážel do více než 70 zemí celého světa a v r. 1967 se svou produkcí úspěšně pochlubil na světové výstavě Expo v kanadském Montrealu.

Chronotechna měla rovněž velký podíl na bytové výstavbě, která se v 60. letech stala jednou z priorit rozvoje města. Již v r. 1959 byl schválen návrh na výstavbu panelových obytných domů poblíž nádraží. Chronická bytová krize vedla v r. 1961 k založení stavebního bytového družstva, jehož většinu členů tvořili právě zaměstnanci Chronotechny a UP závodů. V letech 1963-1965 družstvo vystavělo osm domovních bloků s 304 bytovými jednotkami a položilo tak základ budoucímu rozsáhlému sídlišti v přednádražním prostoru.

Od r. 1966 byla připravována další velká stavební akce v okolí Národního domu, kde měly být vystavěny tři věžové a tři panelové domy s celkem 280 byty. V r. 1967 byla v tomto prostoru postavena první výšková obytná budova ve městě, tzv. internát Chronotechny o 9 podlažích se 160 lůžky. V souvislosti s uvedeným projektem byla v roce 1968 provedena demolice několika desítek starších domů a město se muselo postarat o náhradní bydlení pro 57 asanací postižených rodin. Plánována byla rovněž demolice bývalé textilky firmy Heeg a Friedmann (Vigona) a uvažovalo se dokonce i o zboření samotného Národního domu.

Asanace se ostatně významně dotkla i samotného historického centra města. V březnu 1959 byl za pomoci tanků odbourán poslední pozůstatek Horní brány u mostu na Rýmařovské ulici a v dalších letech bylo z důvodu rozšíření tř. Československé armády zbořeno několik starých domů naproti spořitelny v sousedství bývalé Dolní brány (později tam bylo postaveno obchodní centrum). V r. 1960 byl rozebrán a znovuvystavěn dům na Hlavním nám. č. 9.

Bytovou krizi pomáhala řešit rovněž výstavba obytných domů dalších šternberských podniků spolu s generálními opravami starších domů v centru města. Od 2. pol. 60. let se začala vzmáhat rovněž soukromá výstavba rodinných domků. Na okrajích města, na návrší Šibeníku, na Vinohradském vrchu, v údolí Olešníku (Aleše) a zejména v Dolním Žlebu vyrostly desítky rekreačních chat. Novým fenoménem se staly také zahrádkářské kolonie, soustředěné především na Vinohradském kopci a za Smetanovou ulicí.

historie32_v

Pokračovala modernizace městské infrastruktury. V roce 1959 byla zahájena systematická plynofikace města a v říjnu téhož roku byl schválen projekt na vybudování hloubkové kanalizace v délce 5,6 km spolu s vybudováním kanalizační čistírny na území Lhoty celkovým nákladem cca 10 mil. Kčs. Většina těchto prací byla ovšem prováděna až ve 2. polovině 60. let, čistírna odpadních vod byla uvedena do provozu v r. 1968. Systematicky byl rozšiřován rovněž městský vodovod a síť veřejného osvětlení.

Přetížené dopravě ve městě ulevila v letech 1967-1968 výstavba přeložky státní silnice od Lhoty kolem nádraží k Věžce, kde byl vybudován nadjezd. Na podzim 1968 byly zahájeny přípravné práce pro stavbu nového autobusového nádraží v sousedství nádraží železničního.

V tomto prostoru byla v r. 1961 zahájena výstavba druhého obřího desetiposchoďového sila, jehož výška přesahovala 45 m a jehož kapacitu dokázalo naplnit 36 vlaků po 30 vagónech. V letech 1966-1968 byla v katastru Lhoty v blízkosti psychiatrické léčebny vystavěna nákladem téměř 100 mil. Kčs průmyslová výrobna krmiv s dvěma výraznými výškovými objekty.

Uvedené hospodářské i obytné stavby začaly koncem 60. let výrazně měnit panorama Šternberka - kromě kostelní věže a vížky hradu čnělo nad městem ještě dalších pět moderních věžovitých staveb (dvě sila, dva objekty krmivárny a internát Chronotechny) a tradiční šternberská silueta získávala zcela novou tvář.

K důležitým investičním akcím tohoto desetiletí patřila rovněž v r. 1959 zahájená adaptace budovy bývalých kasáren (do r. 1945 německých škol) na nám. Svobody, kam byla umístěna III. základní devítiletá škola, adaptace budovy bývalého ONV pro střední všeobecně vzdělávací školu a přestavba budovy bývalého okresního soudu pro potřeby polikliniky. V únoru 1961 byly předány veřejnosti moderní očistné lázně s krytým bazénem v Potoční ulici. V letech 1962-1963 byla provedena generální oprava radnice nákladem téměř 250 000 Kčs. Po požáru, který v lednu 1961 téměř zničil Slovanský dům (někdejší Turnhalle), byla uskutečněna jeho celková rekonstrukce nákladem 1 mil. Kčs, dokončená v r. 1964.

V r. 1959 byl otevřen Dům pionýrů (později Dům dětí a mládeže) v jedné z historických vil na Opavské ulici. V rekonstruované budově u Tyršových sadů bylo v r. 1962 umístěno nově zřízené odborné učiliště n. p. Chronotechna. V polovině 60. let se zdejší zemědělské učiliště změnilo na lesnické odborné učiliště. V r. 1966 byla dokončena adaptace budovy pro závodní mateřskou školu Chronotechny v Nádražní ulici. V následujícím roce byla z bývalých garáží ONV vystavěna nová tělocvična střední všeobecně vzdělávací školy (gymnázia).

historie33_v

V r. 1959 převzalo město do své správy bývalý okresní dům osvěty na tř. ČSA. O dva roky později došlo k jeho sloučení se Závodním klubem n. p. Chronotechna a závodními kluby ostatních šternberských závodů a vytvoření Spojeného závodního klubu n. p. Chronotechna Šternberk, který se stal hlavním organizátorem kulturního dění ve městě. V důsledku územněsprávní reformy bylo v r. 1960 zrušeno zdejší okresní vlastivědné muzeum, které se stalo pracovištěm Krajského vlastivědného muzea v Olomouci.

Od r. 1962 probíhaly v jeho budově na Bezručově ulici rozsáhlé adaptační práce v souvislosti s jeho přestavbou na specializované muzeum hodin, jediné toho druhu v tehdejším Československu, které bylo slavnostně otevřeno 3. července 1964. Do konce roku navštívilo novou expozici téměř 6 000 návštěvníků z domova i zahraničí. Většina rozsáhlých vlastivědných sbírek ze Šternberska a Uničovska byla ovšem postupně přestěhována do depozitářů Krajského vlastivědného muzea v Olomouci. Rovněž šternberský okresní archiv umístěný v přízemí radnice se stal v r. 1960 pracovištěm Okresního archivu v Olomouci.

Hlavní pozornost návštěvníků města ovšem nadále přitahoval šternberský hrad, který si v 60. letech prohlédlo v průměru 25 000 turistů ročně (z toho asi desetina cizinců). Koncem r. 1968 byly zahájeny úpravy některých prostor na hradě, v nichž měla být umístěna restaurace s vinárnou, jakož i pohostinské pokoje pro zahraniční hosty.

Šternberk v 60. letech usiloval o výraznější oživení cestovního ruchu. Město mělo s ohledem na cenné historické památky i přírodní krásy svého okolí ambice stát se významným a přitažlivým turistickým a rekreačním centrem. Podporovalo výstavbu rekreačních chat a zařízení, v r. 1961 dalo vybudovat v Dolním Žlebě tábor s 25 srubovými chatami, jež byly pronajímány návštěvníkům města, a o rok později nechalo rekonstruovat i tamní výletní hostinec. V roce 1966 zde byla v akci Z postavena moderní prodejna Jednoty, současně byla upravována i zdejší vyhledávaná přírodní koupaliště. Zásluhou Svazarmu byl v r. 1965 otevřen autokempink v Dolním Žlebě, který se stal od té doby vyhledávaným letoviskem tisíců domácích i zahraničních turistů.

Rozvoj cestovního ruchu se ovšem v této době potýkal s četnými chronickými nedostatky. Chyběly kvalitní pohlednice a propagační materiály, které by návštěvníkům města poskytly alespoň základní informace o jeho historii, pamětihodnostech a přírodních krásách Šternberska. Turisté, zejména cizinci, si stěžovali na slabou úroveň zdejších pohostinských a restauračních zařízení a minimální jazykové znalosti jejich personálu, ale také na nedostatečnou péči o čistotu města.

Značné rezervy měla i péče o zdejší historické památky, z nichž byla větší pozornost věnována pouze hradu a muzeu. V hradní kapli byla umístěna vzácná gotická madona (od té doby nazývaná Šternberská madona) z konce 14. století, nalezená v r. 1959 ve filiálním kostele v nedalekých Babicích. Hodnotný areál bývalého augustiniánského kláštera sloužil velkoskladu textilního zboží, který v něm od r. 1967 prováděl rozsáhlé úpravy pro své provozní potřeby. Zchátralý klasicistní pavilon na Kiosku byl sice v r. 1962 znovu opraven, jeho okolí si však vyžadovalo další potřebné úpravy.

Na počátku 60. let byly upraveny i některé menší památkové objekty (kapličky, popraviště aj.), v r. 1961 byl opraven Pelikánův pomník Svobody a v r. 1965 byla na budově pošty odhalena pamětní deska zdejšího rodáka a antifašisty V. Schwarze. Vzhledu města ovšem ublížily necitlivé asanace, městský kronikář a konzervátor památkové péče J. Valíček upozorňoval alespoň na naléhavou potřebu konzervace posledních zbytků městských hradeb, zachování cenných klasicistních portálů domů v centru města a na Olomouckém předměstí, jakož i na nutnost označení alespoň nejvýznamnějších památkových objektů a míst ve městě a jeho okolí.

historie34_v

Návštěvníky města lákaly rovněž zajímavé sportovní akce. Vedle tehdy nepravidelně pořádaného automobilového závodu „Ecce Homo" vznikla v roce 1959 nová tradice terénních motocyklových závodů „Šternberská strž". Značných úspěchů dosahovali sportovci zdejší TJ Spartak (od r. 1965 TJ Chronotechna a od r. 1967 TJ Šternberk), k jejímž nejslavnějším odchovancům patřil legendární brankář pražské Dukly Ivo Viktor, prohlášený za fotbalistu roku 1968.

Uvolnění politických poměrů a celkové atmosféry ve společnosti na jaře 1968 spojovala také většina obyvatel Šternberka s novými nadějemi a lepšími vyhlídkami do budoucna. Slovy kronikáře „polednová politika obrozeného socialismu s lidskou tváří nalezla u našich občanů všech vrstev plný ohlas". Několikaměsíční období všeobecné euforie a iluzí o možné demokratizaci stávajícího společenského systému ukončila intervence armád Varšavské smlouvy v noci z 20. na 21. srpna 1968. „Šternberkem projížděly ozbrojené útvary polských vojsk, jimž naši občané - při jejich kratších zastávkách - snažili se vysvětlovat pravý stav věcí u nás, stejně jako to bylo možno čísti z nápisů na zdech, výlohách a plakátech, které všechny hlásaly, že náš lid stojí za Dubčekem, Svobodou, Černíkem, Smrkovským. Polští vojáci jen krčili rameny, odvolávali se na rozkazy svých nadřízených". Obyvatelé se nicméně ve shodě s výzvami vedení města i orgánů komunistické strany omezili na pasivní odpor proti okupantům, v některých závodech se uskutečnily i protestní stávky, celkově však ve městě nedošlo k vážnějším konfliktům. Období reforem bylo definitivně u konce, „život se začínal normalizovat, ovšem pod tlakem nové reality".

 
Národní knihovna

Městský úřad Šternberk

Horní náměstí 16
785 01 Šternberk
IČ: 00299529
DIČ: CZ00299529

telefon: 585 086 111, 511
e-mail: podatelna@sternberk.cz
ID datové schránky: ud7bzn4

Počet obyvatel k 1.1.2017:
13 599

Kalendář akcí

duben 2017
Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 31 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30

Historické foto

Současné foto

Fotogalerie z akcí

Videoreportáže